OPEN THOSE EYES AND SEE... SEE THE WORLD
9:03
Napadlo mě jedno téma nad kterým přemýšlím už nějaký čas, nevěděla jsem pořádně jak ho napsat, ale došla jsem k tomu, že nejlepší bude když to napíšu z místa a spontánně.
Dost přemýšlím nad tím, jak lidé v téhle době vnímají svět, lépe řečeno, jak musí/ nemusí vnímat svět.
Přijde mi, že je opravdu málo lidí, kteří ho umí vnímat, jako prostředek k zážitkům, zábavě a užívání si toho, že máme příležitost žít a to každý.
Nejhorší vlastně je, že si naprostá většina život plánuje a bohužel nemůžu říct, že já ne, protože se snažím koukat do budoucna.. je to děs.. jsem vlastně tak trochu pořád dítě a i tak se mi honí hlavou myšlenky, jaká vysoká škola by mě mohla bavit a to si ani nejsem jistá, na jakou půjdu střední. Vím, že tyhle myšlenky nemám sama, vidím to kolem sebe, vidím své kamarády, kteří dělají to samé.
Strašně ráda bych studovala zpěv, protože ho prostě miluju, ale otázka.. Mám to jít studovat, když je to spíše hobby ? Vyplatí se na tu školu jít ?
Tyhle dvě otázky mi byly položené nespočetně krát. Pokaždé jsem si nebyla jistá, jak odpovědět, ale myslím, že teď už to vím, protože kde je jistota, že budu mít v budoucnu dobrou práci i s tím, že půjdu třeba na ekonomku ? Nikde a nikdy nebude.
Proto si kolikrát říkám : " Nekoukej na to.. nekoukej na to, co bude, nikdy si tím nemůžeš být jistá. " Tahle věta mi připomíná úkol na dějepis. "Myslím, tedy jsem. "
"Nepůjdu na konzervatoř, to mě neuživí.." Jasně, je malá šance, že ano, ale asi takhle... Kdyby se mi za dejme tomu tři roky mělo zastavit srdce a měla se naposledy nadechnout.. žádné "bude" nebude. Bude jen to, co je v té chvíli a to, co bylo a teď vím, že kdyby se něco takového mělo (nedejbože) stát, nechci litovat toho, co jsem udělala a říkat si trapné "kdyby bylo,co by bylo", protože nic dalšího už nebude a minulost nezměním.
Jde o to.. "Open those eyes and see the world.. ", podívat se na svět tak, jak ho chceme žít a jak ho užívat, protože tu nebudeme příliš dlouho na to, abychom se obírali na čase tím, co nás trápí, tím, co nechceme dělat, když se pokaždé můžu zvednout a udělat to, co chci.
Až se ráno vzbudíte, zkuste se prostě jen podívat z okna, nadechnout se čerstvého vzduchu, zavřít na chvíli oči a pak je znovu otevřít, z jiného úhlu, než z toho každodenního stereotypu a možná.. možná ho neuvidíte jako samozřejmost, ale jako příležitost se znovu plně nadechnout a prostě žít.
Upřímně, když takhle dlouho přemýšlím nad tak náročným tématem, myslím, že mě každou chvíli začne bolet hlava.. :D ..
Takže tohle asi celé zakončím mou oblíbenou větou mé oblíbené písničky :
"IT'S A BRAND NEW DAY, IT'S NEVER TOO LATE TO START.
Anet
0 komentářů