Ahoj,
dnes jsem se chtěla věnovat trošku (na mě) nezvyklému téma. Běhání.
Nebudu Vám vykládat, jak dlouho běhám a jak to hrozně miluju, protože to bych lhala, ale chtěla jsem se Vámi podělit o tom, jak jsem s tím začala.
Mou motivací pro to byla a je moje mamka. Líbilo se mi, že šla vždy běhat, když si potřebovala zklidnit myšlenky, utéct od reality a vrátit se plná energie.
Říkala jsem si, že v téhle době je to častý způsob, jak se lidé 'de-stresují', a tak jsem si řekla, proč to nezkusit. Zkoušela jsem běhat už minulý rok a vlastně už i dva roky zpět, ale nikdy mě to moc nechytilo, sice jsem se odreagovala, ale nenašla jsem v tom tu vášeň. Vždycky to bylo o tom:
" Ježiš, týden jsem neběhala, možná bych měla jít. " Tak by to samozřejmě fungovat nemělo.
Dlouho jsem si pohrávala s myšlenkou začít znovu, dát tomu další šanci, ale co mě finálně nakoplo byly závody, kterých se letos mamka o prázdninách účastnila. Ta atmosféra tam zkrátka byla úžasná a i když jsem v tu dobu neběhala vůbec, chtěla jsem si dojít pro číslo a jednoduše to zkusit.
Mamka se mi nabídla, že mi bude dělat trenérku a bude běhat se mnou. Za což jsem ji opravdu vděčná, protože pořád neběhám nějak rychle a ne nějak moc daleko, ale i tak drží tempo se mnou a má se mnou trpělivost.
Nakonec jsem se ještě před začátkem školního roku rozhodla malinko přitvrdit a abych zůstala v pohybu, přihlásila jsem se na atletiku, kterou mám dvakrát týdně.
Přišla jsem třeba na to, že se mi po ní, nebo po běhání lépe učí, jelikož při běhu se v těle uvolňují endorfiny, které vám dají pocit štěstí a energie.
To mi hrozně pomohlo třeba v učení, protože po většinu času se učím večer a jsem unavená, ale takhle mám spoustu energie a dobře si většinu věcí zamapatuji.
Také jsme přišla na to, že mi běh pomáhá si uvědomit, že žiju. Protože do něčeho zapojujete celé tělo, cítíte celé tělo. Cítíte svůj tep, vnímáte nádech, výdech, každý dopad nohou na zem, dochází vám, jak špatně se dýchá s nedostatkem kyslíku, který normálně nějak nevnímáme.
Cítíte funkce těla.
Cítíte, jak se vám prokrvuje každá část těla.
Běh rozhodně doporučuji k uklidnění, je relax běžet po lese a rozhlížet se kolem sebe do krajiny. Samozřejmě ne všichni máme k dispozici les, ale dá se běhat všude, to je to nejlepší.
I v Praze se dá běhat, záleží jen na tom nebýt líní si najít vhodné místo.
Možná se do něj nezamilujete hned, stejně, jako já se do něj nezamilovala, ale nakonec ... jednou se sami seberete s tím, že máte chuť probudit ten pocit cítění života, možná budete potřebovat připomenout, že jste živí, možná to zní zvláštně, ale všechno je možné, v každém případě, jestli to chcete zkusit, proč ne, za pokus nic nedáte.
Anet.
dnes jsem se chtěla věnovat trošku (na mě) nezvyklému téma. Běhání.
Nebudu Vám vykládat, jak dlouho běhám a jak to hrozně miluju, protože to bych lhala, ale chtěla jsem se Vámi podělit o tom, jak jsem s tím začala.
Mou motivací pro to byla a je moje mamka. Líbilo se mi, že šla vždy běhat, když si potřebovala zklidnit myšlenky, utéct od reality a vrátit se plná energie.
Říkala jsem si, že v téhle době je to častý způsob, jak se lidé 'de-stresují', a tak jsem si řekla, proč to nezkusit. Zkoušela jsem běhat už minulý rok a vlastně už i dva roky zpět, ale nikdy mě to moc nechytilo, sice jsem se odreagovala, ale nenašla jsem v tom tu vášeň. Vždycky to bylo o tom:
" Ježiš, týden jsem neběhala, možná bych měla jít. " Tak by to samozřejmě fungovat nemělo.
Dlouho jsem si pohrávala s myšlenkou začít znovu, dát tomu další šanci, ale co mě finálně nakoplo byly závody, kterých se letos mamka o prázdninách účastnila. Ta atmosféra tam zkrátka byla úžasná a i když jsem v tu dobu neběhala vůbec, chtěla jsem si dojít pro číslo a jednoduše to zkusit.
Mamka se mi nabídla, že mi bude dělat trenérku a bude běhat se mnou. Za což jsem ji opravdu vděčná, protože pořád neběhám nějak rychle a ne nějak moc daleko, ale i tak drží tempo se mnou a má se mnou trpělivost.
Nakonec jsem se ještě před začátkem školního roku rozhodla malinko přitvrdit a abych zůstala v pohybu, přihlásila jsem se na atletiku, kterou mám dvakrát týdně.
Přišla jsem třeba na to, že se mi po ní, nebo po běhání lépe učí, jelikož při běhu se v těle uvolňují endorfiny, které vám dají pocit štěstí a energie.
To mi hrozně pomohlo třeba v učení, protože po většinu času se učím večer a jsem unavená, ale takhle mám spoustu energie a dobře si většinu věcí zamapatuji.
Také jsme přišla na to, že mi běh pomáhá si uvědomit, že žiju. Protože do něčeho zapojujete celé tělo, cítíte celé tělo. Cítíte svůj tep, vnímáte nádech, výdech, každý dopad nohou na zem, dochází vám, jak špatně se dýchá s nedostatkem kyslíku, který normálně nějak nevnímáme.
Cítíte funkce těla.
Cítíte, jak se vám prokrvuje každá část těla.
Běh rozhodně doporučuji k uklidnění, je relax běžet po lese a rozhlížet se kolem sebe do krajiny. Samozřejmě ne všichni máme k dispozici les, ale dá se běhat všude, to je to nejlepší.
I v Praze se dá běhat, záleží jen na tom nebýt líní si najít vhodné místo.
Možná se do něj nezamilujete hned, stejně, jako já se do něj nezamilovala, ale nakonec ... jednou se sami seberete s tím, že máte chuť probudit ten pocit cítění života, možná budete potřebovat připomenout, že jste živí, možná to zní zvláštně, ale všechno je možné, v každém případě, jestli to chcete zkusit, proč ne, za pokus nic nedáte.
Anet.
