A teď jak vlastně začít, pořád ještě vstřebáváme všechny pocity. Ale co říct určitě, fakt to byl pro nás velký zážitek! A jak jsme se tam vlastně s naší kupou spolužáků dostali? Odpovědí na všechno, jedním slovem- Tomáš.
Abychom vás uvedli do situace, Tomáš je náš bývalý učitel- a asi taky to nejlepší, co nás doposud na základce potkalo. Celé to začalo už minulý rok, kdy nám o Dvorkách vyprávěl a říkal, že by bylo fakt super, kdybychom se tam za ním jeli podívat. Nějak se na to zapomnělo a asi dva týdny zpět jsme si prostě řekli ,,Proč ne?” A tak jsme včera v našich deváťáckých mikinách nastoupili do autobusu směr Pedf.
Přiznám se, že mi zprvu vůbec nedocházelo, že jedeme někam na fakultu, kde bude tak tisíc lidí, a proto jsem si narozdíl od vysmáté, ale zároveň nervozní Anetky, držela svůj klid. To se ovšem rázem změnilo z minuty na minuty, když mi slečna u vstupu nasadila na ruku náramek s nápisem “#DVORKY2016” a před námi se objevil náš Tomáš.
Tom nás zavedl do řekla bych takové “zašívárny?” :D Kde se nacházeli jeho přátelé, kteří musíme říct, že byli všichni mega milí a hodní! Mě upřímně nejvíce pobavil spící týpek na zemi :D Prostě chill.
Tomáš nám vysvětlil kde co je a poté utíkal na debatu a nechal nás na pospas univerzitě, takže adventure začíná. Ale víte co? Lepší to být nemohlo, tak nějak přirozeně jsme se rozdělili a “procpávali” se přes hromadu studentů. V takových situacích Vám fakt dojde, že jste ještě děti! :D Ale to je všem jedno. Nejlepší bylo, když nás dvě zastavil nějaký kluk se slovy ,,Hele, vy jste co? Vy v těch mikinách...Vás je tady strašně moc!” To nás fakt dostalo. Začali jsme se všichni smát nad tím, když jsme odpověděly, že tady jsme za bývalým učitelem. Celé Dvorky byly takové uvolněné a hrozně super. např. Když jsme si povídaly, přišla za námi nějaká holčina s klukem a z ničeho nic si s námi začali sami od sebe povídat a kecali jsme třeba 10 min. v kuse. Pobavila nás její věta směřovaná k nám ,,Vy jste jak z těch amerických filmů! Jak mají ty spolky vždycky stejné mikči, to je hezký!” :D
Na Dvorkách jste měli různé “stánečky” se spolky, které měli něco připravené, nebo byly všemožně po fakultě rozmístěné aktivity. Mě osobně nejvíce potěšila a uchvátila velké plátna, na které jste mohli něco nasprejovat! Jelikož mám kreslení a celkově umění hodně ráda, tohle byl můj šálek kávy. I můj. (poznámka od Anet)
Prostě to bylo jedním slovem-VELKOLEPÝ. Alespoň na nás to tak působilo. Protože jsme se jako parta najednou ocitli na úplně jiném místě, než na co jsme zvyklí a to na tom bylo to nejlepší, protože jsme prostě všichni najednou prožívali něco úplně nového.
Upřímně, na začátku, když jsme tam jen tak stáli “sami” dole na chodbě, připadali jsme si jak děti, co se ztratili rodičům ve městě, ale přesně, jak jsme očekávaly, ke konci jsme pobíhali po fakultě absolutně bez pocitu, že se tu věkem nějak moc vyjímáme, už jsme si nepřipadali tak zvláštně, protože jsme věděli, že na nás všichni koukají jen kvůli těm mikinám… působily přesně jako zvýrazňovač.
Takže Dvorky- fakt pecka! To, že jsme vystoupili z davu- o tom žádná. A že nás to jako přátelé ještě více stmelilo? Rozhodně!
Tak teda: Ahoj Tomáši! Děkujeme moc za pozvání, bylo to velkolepý, budeme dlouho vzpomínat!
Tak teda: Ahoj Tomáši! Děkujeme moc za pozvání, bylo to velkolepý, budeme dlouho vzpomínat!
Adell a Anet
