Happy Halloween.
Takhle to začalo.
Dneska pro Vás máme poněkud netradiční obsah příspěvku. Jako většina netradičních činů, stal se i tento následkem naprosto spontánního rozhodnutí.
To jsme si tak s Adell včera seděly na intru, válely se na posteli a neměly páru o tom, co se bude dít za půl hodiny. Byl krásný večer, den před Halloweenem, učení konečně žádný a my nevěděly, co dělat.
Najednou se to seběhlo tak strašně rychle. Po deseti minutách jsem měla na obličeji amatérsky načmárané cosi, co by se vzdáleně dalo přirovnat ke klaunovi, což je docela ironické rozhodnutí, protože z nich já i Ada máme strach. Ještě ke všemu na Halloween.
To byl také důvod, proč jsme se ven vydaly den před ním. Nehrozilo, že by nás někdo vylekal více, než by se v jakýkoliv den mohlo podařit nám. A tak jsme naše kreativní dušičky vzaly do víru večerní Prahy. Třicátého října.
Začínáme vlastně fotkou, kterou jsme pořídily jako poslední, ale to vůbec nevadí - měli byste hned pro začátek vidět i toho šikovnýho introverta za foťákem.
Takhle to začalo.
Ať už svůj foťák nadevše miluji, na počátku našeho focení se mnou vůbec nechtěl spolupracovat. A tak jsem špatné světlo řešila překrýváním blesku vlastníma rukama, přičemž jsem myslela, že oslepnu, protože místo toho, aby svítil málo, tak svítil hodně a rovnou mně do obličeje. Ale jsme lidé a život není dokonalý, ani náš blog, a tak se s vámi chceme podělit o střípky reality, která se někdy do fotek promítne.
Tyhle fotky byly, řekněme náš první impuls k tomu, abychom to nezabalily a nešly zpátky. To je tak, když vám nehraje do not foťák, ani světlo, ale nějakou úžasnou náhodou ( pozn. Adell ,, Ti dám náhodou, víš jak dlouho jsem se s tím štelovala?") no, takže díky úžasný fotografce z toho vyjde něco použitelného.
K této fotce bych podotkla snad jen to, jak vtipně musí vypadat, když pod mostem stojí tenhle bubák s křovím na hlavě, naproti němu fotograf přitisknutý na foťák a v druhé ruce svírá flashlight, aby na snímku bylo alespoň kus toho zjevení vidět.
Trochu elánu do focení nám přidal jeden super, pravděpodobně přiopilý černoch, který se kolem nás mihnul a volal ,,Wow! It's good girls!! Work it! Work it!"
Snad to nebude znít egoisticky, ale to jsou dvě fotky, na které jsem asi nejvíce pyšná a utvrzuje mě to v tom, že tato spontánní výprava stála za to. A tak se z toho i přes ty trable s foťákem, který mi v jednu chvíli málem udělal díru do oka, stal krásný večer plný smíchu a emocí, na který budu s radostí vzpomínat.
Adell & Anett
